Věděli jste, že 25. května se slaví ručníkový den?
Ručníkový den (Towel Day) je neformální svátek připomínající spisovatele Douglase Adamse a jeho dílo – knihu Stopařův průvodce po galaxii. Během svátku, který se slaví každoročně 25. května, nosí fanoušci Douglase Adamse s sebou všude viditelně ručník. Ručníkový den je odkazem na Adamsovo stěžejní dílo Stopařův průvodce po Galaxii, ve kterém je ručník označen za nejpotřebnější věc, kterou u sebe může mezihvězdný stopař mít.
Poprvé se svátek uskutečnil dva týdny po Adamsově smrti v roce 2001, posléze se z něj stala pravidelná akce. Svou tradici má ručníkový den i v Česku: pravidelně se pořádají srazy v Praze a Brně.
Pro ty, co nečetli, ale měli by to co nejdříve napravit, protože Stopařův průvodce po galaxii je prostě klasika, přidávám ukázku z knihy:
Pokud jde o ručníky, Stopařův průvodce po Galaxii o nich říká hned několik věcí.
Ručník je skutečně kolosálně užitečná součást výbavy hvězdného stopaře. Především má značnou praktickou cenu – můžete se například do něj zabalit, aby vám nebylo zima, když poskakujete napříč chladnými měsíci planety Jaglan Beta. Můžete na něm ležet na zářivých, mramorovým pískem vystlaných plážích Santraginu V a vdechovat opojné výpary z jeho moří. Můžete na něm spát pod hvězdami, jež tak rudě září na planetě pouští, Kakrafúnu. Můžete ho použít jako plachtu, až poplujete na maličkém voru po proudu drsné řeky Moth, můžete ho namočit pro boj zblízka, nebo si jím zahalit hlavu, abyste necítili jedovaté pachy žravé obludy Blátotlačky z Traalu a nestřetli se s jejím pohledem (je to nepředstavitelně tupé zvíře, myslí si, že když ji nevidíte, nevidí ani ona vás – blbá jak tágo, ale značně žravá). Když jste v úzkých, můžete jím signalizovat o pomoc. No, a samozřejmě se jím také můžete utřít, pokud vám po tom všem ještě připadá dost čistý.
Co je však ještě důležitější, je obrovský psychologický význam ručníku. Tak například když nějaký paďour (paďour = ten, kdo není stopař) zjistí, že stopař má ručník, automaticky předpokládá, že vlastní rovněž kartáček na zuby, žínku, mýdlo, krabici sušenek, čutoru, kompas, mapu, klubko provázku, sprej proti mravencům, výbavu do deště, skafandr atd. ap. A nejen to. Rád stopaři půjčí kterýkoli ze jmenovaných předmětů nebo cokoliv jiného, co stopař nešťastnou náhodou ‚ztratil‘. Onen paďour si totiž pomyslí, že ten, kdo dokázal stopovat napříč a našíř celou galaxii, žít v drsných podmínkách a za pár šupů, porvat se s osudem a přeprat ho, a kdo přesto vždycky ví, kde má ručník, je zřejmě člověk, s nímž je nutno počítat.
Tento obrat ostatně pronikl i do stopařského slangu. Lze například říct: ‚Hele, sasuješ toho húpyho Forda Prefecta? To ti je teda frúd, kterej fakticky ví, kde má ručník.‘ (sasovat = znát, brát na vědomí, seznámit se s, poznat po sexuální stránce; húpy = opravdu děsný frajer, frúd = opravdu děsně správný frajer).
