Dalším dubánkem, vytvořeným podle tipů uživatelů na twitteru, se stal fotbalista. Přál si jej Tomáš Zdvořilý. Tedy on si přál celou českou fotbalovou reprezentaci. Ale jednak jsem nevěděl kolik jich je a jak vypadají a jednak jsem v té době neměl tolik materiálu (no jo výmluva, přiznávám).
Ve skutečnosti je fotbalista přilepený tenkou tyčkou na podstavci, aby mohl být takto zachycen v letu. Po vyfocení jsem musel obrázek ve Photoshopu trochu vyretušovat a přidal jsem i hezký světelný efekt :).
První letošní dubánky jsem fotil na prkýnku na naší terase se zahradou v pozadí. Na počítači, když jsem fotografie prohlížel mi to připadalo dosti nevýrazné, dubánci se na strakatém pozadí trochu ztrácely. Proto jsem znovu přefotil záchodového dubánka v obyváku na dubové podlaze a bylo to mnohem lepší, posuďte sami:
Dalšího dubánka – skejťáka – jsem fotil hned nato, ale napadlo mě, že bych mohl pozadí za ním rozmáznout, abych do obrázku dostal trochu pohybu. Na to to chtělo nějaké barevnější pozadí – použil jsem tedy naši knihovnu. Výsledek dopadl nad očekávání dobře:
Při sbírání dalšího materiálu na zahradě jsem narazil na černé žaludy. Nejsou hnilé, ani suché, ale černé (moc nechápu proč tomu tak je, třeba mi to dokáže někdo objasnit, vypadají totiž docela zdravě). Napadlo mě z nich udělat černocha – divocha z afriky. Když byl hotový, začal jsem přemýšlet, jak jej zajímavě vyfotit. Nakonec jsem použil wallpaper co jsem měl na ploše, dubánka postavil na kamínek před monitor a přiblesknul jsem ho při focení externím bleskem (aby odlesky ladily se směrem světla na fotce):
V tu dobu už byli dubánci na twitteru poměrně populární, tak jsem se zeptal fanoušků, jaké další dubánky chtějí vidět. Zaujal mě tip od Oskar Tybe – kytarista! A protože stojící dubánek s kytarou by byl pěkně nudnej, udělal jsem ho trochu akčnějšího – kterak v záklonu klečí a z plna hrdla ječí. Kytaru jsem udělal z kousku mulčovací kúry (které máme na záhoncích plno), struny ze šťopek malých dubových lístků a jazyk z šupiny borovicové šišky. No jo, ale jak ho nafotit? Zase na dubové podlaze? Chtělo by to nějakou větší akci, vďyť přece nehraje žádnou dechovku! Nakonec jsem na to přišel – na fotobance jsem si koupil pozadí prázdného koncertového pódia, ve Photoshopu protáhnul spodek, vytisknul, položil na to dubánka, všude jsem zhasnul, nastavil foťák na dlouho expozici a pak maloval baterkou. Výsledek dopadl docela dobře:
A tady je ještě foto z focení:
Když už jsem měl vše roztažené, nafotil jsem stejným způsobem i fotbalistu – ten byl zespodu přilepený na tyčce, kterou jsem pak musel vyretušovat:
Fotbalistu už asi přefocovat nebudu, ale určitě mu předělám jeho míč. Jen potřebuji najít duběnku. A propo spousta lidí neví, co to duběnka je, tak tady máte úryvek z wikipedie:
Samičky žlabatek dubových nakladou v květnu a červnu vajíčka, ze kterých se později líhnou larvy. Vajíčka jsou umístěna do meristémů, nejčastěji na spodní stranu listu dubu, lodyze, vzácněji na větvi nebo pupenu. Mechanismus vzniku hálky ještě není zcela objasněn, důležitou úlohu má chemické nebo mechanické působení, případně virová infekce. Larvy se obklopí rostlinným pletivem, ze kterého berou živiny, a které je chrání proti predátorům a působení prostředí. Rostlinná tkáň je zpočátku měkká teprve později dřevnatí. Hálky opadávají spolu s listím, larvy se obvykle líhnou až po opadnutí. Dospělý jedinec unikne z hálky vykousáním kruhového otvoru, skrze který vyleze ven. Po nějaké době stará prázdná duběnka plesniví a rozkládá se. Duběnky často červenají na straně, která je vystavena slunci.
Od té doby se snažím každého dubánka vyfotit co nejlépe. Sice mi pak focení trvá ještě déle než tvorba dubánka, ale myslím si, že výsledek je pak někde trochu jinde. Naštěstí mě baví nejen tvorba dubánků, ale i focení a úpravy ve Photoshopu :)
Konečně nastal podzim a já si vzpomněl, že v tuto dobu vyrábím dubánky. Byla to výborná motivace pro naše dvě starší děti pro to, abychom je snadno dostali ven, na procházku do lesa. Úkol zněl jasně – nasbírat co nejzajímavější materiál na stavbu dubánků! Doma sice máme čtyři statné duby, ale všechny jejich žaludy mají klasický tvar. V lese se dají najít mnohem zajímavější kousky, nehledě na to, že bylo potřeba nasbírat také další materiály – kaštany, šišky, ořechy, oříšky, klacíky, bukvice, kůru, … Bylo vidět, že letošní sucho se projevilo i na žaludech, tak velké jako loni zdaleka nebyly, takže pro jistotu jsme posbírali i několik velkých loňských žaludových čepiček, které se později hodily.
Doma jsme to pak všechno nasypali do krabice, vytáhli prodlužovačku, nůž, prkýnko, nažhavili tavnou pistoli a dali se do díla. Loni si starší syn tvořil vlastní stavby (to ani nebyli postavičky, ale spíše ufoni a jiné zajímavé konstrukce). Letos mi děti spíše kecaly do toho, co mám vytvořit.
Jako první jsem vytvořil mimoně. Tedy chtěl jsem udělat mimoně, ale nějak jsem se netrefil (neměl jsem předlohu a tak to šlo trochu mimo):
Jako další po mě chtěla prostřední dcera abych slepil ji, jak jí u stolu a terezku, jak papá na zemi:
Nakonec jsem udělal dubánka na záchodě, kterak si čte březové noviny na ořechové míse. Aby bylo dílo kompletní, dodělal jsem i záchodovou štětku z modřínové šišky a ruličku toaletního papíru z březové kůry. Dodatečně mě ještě napadlo, že bych mu mohl udělat ještě spuštěné kalhoty z dubových čepiček :)
P.S. nevím proč, ale prý jsem toho na záchodě dělal podle sebe – to jsou ale pomluvy, na záchodě noviny nečtu (já raději ebooky :))
Před pár lety jsme se nastěhovali do domu u lesa, a jednou na podzim jsme si z procházky s děmi donesli kaštany. Hned mě napadlo, že jsme si z nich jako malí dělali různá zvířátka, tak jsem to zkusil – donesl jsem špejle a nůž a začal tvořit. Výsledek nebyl nic moc, kaštany pukaly, špejle praskaly a já se na to po dvou ovečkách (krávách, psech, nebo co to vlastně bylo – nešlo to vůbec poznat) vykašlal.
Po roce jsem to zkusil znovu. Ale tentokrát jsem si vzal na pomoc tavnou pistoli. Výsledek se dostavil záhy – zvířátka se lepila snadno, spoje držely, takže jsem popustil uzdu zvé fantazii a vznikly první zajímavé příšerky:
Používal jsem různé přírodniny, ale nejvíce se mi zalíbily žaludy – to asi proto, že na zahradě máme hned několik dubů, které na podzim kromě 20 pytlů listí shodí i 2 pytle žaludů, takže materiál nebyl daleko a bylo ho hodně. Dětem se zvířátka líbila a samy mi nosily žaludy a říkaly, co z nich mám tvořit. Udělal jsem asi 10 různých „potvoráků“, pak se ale ochladilo, teplý podzim skončil, postavičky zůstaly venku na stole a první déšť je rozložil zpátky na jednotlivé komponenty.
Další rok už jsem se specializoval jen na žaludy a vytvořil všehovšudy jen tři dubánky. Ale, už jsem při jejich tvorbě zaběhl do větších detailů – jednomu jsem udělal bicykl a druhému dokonce auto. Postavičky jsem tentokráte vzal dovnitř a položil je na okno. Vydržely tam poměrně dlouho. Tuším, že osudným se jim stal předvánoční úklid. Přežil jen cyklista, který dodnes zdobí digestoř v naši kuchyni.
Letos jsem tvorbu dubánků posunul o další stupínek a stejné množství času, jako jejich tvorbě jsem věnoval i jejich focení. Vznikly zajímavé fotografie, které už stojí za to někam pověsit. Co bude za rok? Kdo ví, sledujte a uvidíte.