Jak to všechno začalo

Před pár lety jsme se nastěhovali do domu u lesa, a jednou na podzim jsme si z procházky s děmi donesli kaštany. Hned mě napadlo, že jsme si z nich jako malí dělali různá zvířátka, tak jsem to zkusil – donesl jsem špejle a nůž a začal tvořit. Výsledek nebyl nic moc, kaštany pukaly, špejle praskaly a já se na to po dvou ovečkách (krávách, psech, nebo co to vlastně bylo – nešlo to vůbec poznat) vykašlal.

Po roce jsem to zkusil znovu. Ale tentokrát jsem si vzal na pomoc tavnou pistoli. Výsledek se dostavil záhy – zvířátka se lepila snadno, spoje držely, takže jsem popustil uzdu zvé fantazii a vznikly první zajímavé příšerky:

První dubánci

Používal jsem různé přírodniny, ale nejvíce se mi zalíbily žaludy – to asi proto, že na zahradě máme hned několik dubů, které na podzim kromě 20 pytlů listí shodí i 2 pytle žaludů, takže materiál nebyl daleko a bylo ho hodně. Dětem se zvířátka líbila a samy mi nosily žaludy a říkaly, co z nich mám tvořit. Udělal jsem asi 10 různých „potvoráků“, pak se ale ochladilo, teplý podzim skončil, postavičky zůstaly venku na stole a první déšť je rozložil zpátky na jednotlivé komponenty.

Další rok už jsem se specializoval jen na žaludy a vytvořil všehovšudy jen tři dubánky. Ale, už jsem při jejich tvorbě zaběhl do větších detailů – jednomu jsem udělal bicykl a druhému dokonce auto. Postavičky jsem tentokráte vzal dovnitř a položil je na okno. Vydržely tam poměrně dlouho. Tuším, že osudným se jim stal předvánoční úklid. Přežil jen cyklista, který dodnes zdobí digestoř v naši kuchyni.

Dubánek poutník Dubánek cyklista Auto s dubánkem

Letos jsem tvorbu dubánků posunul o další stupínek a stejné množství času, jako jejich tvorbě jsem věnoval i jejich focení. Vznikly zajímavé fotografie, které už stojí za to někam pověsit. Co bude za rok? Kdo ví, sledujte a uvidíte.

Kytarista