Mezi další nejčastější podoby dubánka, o kterou si lidi psali, patřil dubánek na koni. Nešlo ani tak o dubánka, jako spíše o toho koně. Jednoho už jsem dělal na přání naší prostřední dceři. Tedy začalo to tak, že chtěla ptáčka – nalepili jsme očička, zobáček, ocásek a pak řekla: „já si to rozmyslela, udělej mi z toho koníka“ (už z ní roste typická ženská :)). Výsledek raději fotit nebudu, ale věřtě, že chtěla i takové detaily jako je uzda a podkovy.
Koníka jsem udělal z několika žaludů, nohy z klacíků, hřívu a ocas ze slupky z lískového oříšku (nebo jak se ta vrstva listí kolem oříšku jmenuje – aha tak je to zvonkovitý zelený až hnědozelený obal tvořený srostlými listeny). Na koně jsem musel udělat i dubánka, ale dělal jsem ho oproti ostatním v menším měřítku.
Chvíli jsem přemýšlel, zda to bude kovboj, voják nebo závodník. Nakonec jsem mu do ruky přilepil prapor z kusu dubového lístku. a nafotil jej na pozadí bitvy.
Té vrstvě kolem lískového oříšku se nejčastěji říká punčoška a je u různých druhů různě velká.