Konečně nastal podzim a já si vzpomněl, že v tuto dobu vyrábím dubánky. Byla to výborná motivace pro naše dvě starší děti pro to, abychom je snadno dostali ven, na procházku do lesa. Úkol zněl jasně – nasbírat co nejzajímavější materiál na stavbu dubánků! Doma sice máme čtyři statné duby, ale všechny jejich žaludy mají klasický tvar. V lese se dají najít mnohem zajímavější kousky, nehledě na to, že bylo potřeba nasbírat také další materiály – kaštany, šišky, ořechy, oříšky, klacíky, bukvice, kůru, … Bylo vidět, že letošní sucho se projevilo i na žaludech, tak velké jako loni zdaleka nebyly, takže pro jistotu jsme posbírali i několik velkých loňských žaludových čepiček, které se později hodily.
Doma jsme to pak všechno nasypali do krabice, vytáhli prodlužovačku, nůž, prkýnko, nažhavili tavnou pistoli a dali se do díla. Loni si starší syn tvořil vlastní stavby (to ani nebyli postavičky, ale spíše ufoni a jiné zajímavé konstrukce). Letos mi děti spíše kecaly do toho, co mám vytvořit.
Jako první jsem vytvořil mimoně. Tedy chtěl jsem udělat mimoně, ale nějak jsem se netrefil (neměl jsem předlohu a tak to šlo trochu mimo):
Jako další po mě chtěla prostřední dcera abych slepil ji, jak jí u stolu a terezku, jak papá na zemi:
Nakonec jsem udělal dubánka na záchodě, kterak si čte březové noviny na ořechové míse. Aby bylo dílo kompletní, dodělal jsem i záchodovou štětku z modřínové šišky a ruličku toaletního papíru z březové kůry. Dodatečně mě ještě napadlo, že bych mu mohl udělat ještě spuštěné kalhoty z dubových čepiček :)
P.S. nevím proč, ale prý jsem toho na záchodě dělal podle sebe – to jsou ale pomluvy, na záchodě noviny nečtu (já raději ebooky :))