Dnes mám pro vás malé nahlédnutí do tvorby dubánků. Každý si myslí, jak je těžké dubánka slepit, že to zabere spoustu času a tak podobně. Ale ono to je dost jinak. Slepení vlastního dubánka trvá asi 15 minut (tedy já to zvládám i za polovic – názorně jsem to ukázal na veletrhu knihy). Mnohem náročnější je to vše ostatní, ale podívejme se na to chronologicky a jako příklad si vezměme tuto čerstvou fotku:
Neděle odpoledne v lese: stavíme s dcerou Aničkou dubánkům stany a pak je fotíme, moc nám to nejde, stany se dosti rozpadají, ale i tak něco málo vzniklo (asi 2 hodiny chození, stavění a focení).
Neděle u večerníčku: napadá mě, že bych mohl nějaký ten stan slepit doma a pak ho v lese s dubánkem jen vyfotit, výsledek bude určitě mnohem lepší.
Neděle 22:00: lepím dubánka táborníka.
Neděle 22:10: dubánek slepen, pouštím se do stanu, bude to chtít podestu – vyrážím na zahradu pod duby posbírat pár větviček.
Neděle 22:50: podesta slepena, ještě kostru s tenčích větviček, na kterou napnu nějakou plachtu. Takže znovu na zahradu a hledat tenčí materiál.
Neděle 23:10: kostra slepena. Co dát jako plachtu? Listí? To by dlouho nevydrželo, zkouším březovou kůru ze svých zásob.
Neděle 23:40: s kůrou se pracuje špatně, jak má více vrstev, tak na ní lepidlo moc dobře nedrží a odlepuje se, ale nakonec je stan hotový. Táborník potřebuje ještě ohniště – v lese jsme ho chtěli s Aničkou taky udělat, ale nesehnali jsme kamínky. Naštěstí na zahradě kolem pergoly jich je dost, beru baterku a vyrážím do tmy hledat vhodné kamínky.
Pondělí 0:20: ohniště z kamínků i s kotlíkem hotovo. Ještě se chvíli kochám, dopíjím víno a čeká mě úklid.
Pondělí 0:40: uklizeno, jde se spát.
Pondělí 8:00: odvážím na kole nejmladší na hlídání do vedlejší vesnice, cestou zpátky křižuji les a hledám vhodné lokace na focení. Většinou tuto fázi dělám, když si jdu zaběhat, ale dneska by to bylo přes 10 km – všude je staré dubové listí, čistě jehličnatý les bez listí nemůžu najít. Nakonec nacházím dvě použitelné lokality.
Pondělí 10:00: balím dubánky, foťák, odraznou desku, první pomoc pro dubánky (lepící žvýkačka a tavná bezdrátová pistole), stativ a vyrážím na kole na vytipované místo. Kde to vše vybalím a fotím.
Pondělí 11:30: poštípaný od komárů všechno zase pečlivě ukládám a jedu domů se stovkou snímků, snad něco z toho bude použitelného. Jak se později ukáže, tak použitelných je mnohem méně snímků, než jsem čekal – v půlce focení jsem přenastavil clonu, takže zbytek fotek má hodně malou hloubku ostrosti. No včera jsem si zase nevšiml, že mám nastavené ISO 16000. Ještě že mě to focení neživí :)
Pondělí 12:30: vybral jsem pár fotek a upravuji je ve Photoshopu – chce to vyretušovat lepidlo, upravit barvy, světla, stíny, filtry, doostřit, vyexportovat.
Pondělí 13:20: Píšu tento příspěvek
Pondělí 18:23: Sdílím fotku a tento příběh na facebook, twitter, google+, instagram.
Mrkněte se ještě jednou na výsledný obrázek – jde tam vidět těch cca 8 hodin práce (z toho 10 minut lepení dubánka)?
Takhle to zní strašně, ale já jsem si každou z těch hodin užíval (až na ty komáry). A taky těch záběrů jsem nafotil více, nejen tento jeden, měl jsem ještě pár starších slepených dubánků z adventního věnce, kteří se na táborničení také skvěle hodili, tak jsem je vzal do lesa trochu provětrat.
Celým tímto příspěvkem jsem chtěl nastínit, že to lepení dubánků je jen zlomek práce, která se skrývá za fotkou.
