Jeden hororový kousek

Nedávno jsem v našem místním obchodě narazil na kafe ze žaludů a hned jsem si představil tuto hororovou konfrontaci:

Žaludovka

 

No co, aspoň mají dubánci čím strašit své zlobivé děti :)

Dubolezci

Dubánci po skalách moc nelozí, v dubových lesích v okolí Prahy jich totiž moc není. Ale zato je tam spousta statných mnohdy až několikasetletých dubů. A tak místo horolezectví holdují dubánci raději dubolezectví:

Dubolezec horolezec2

Takhle na podzim je to lezení nejlepší. Po výstupu si nahoře v koruně utrhnou velký list a slétnou s ním, jako s padákem, dolů.

Dubánek fotograf

Asi před týdnem jsem vytvořil dubánka fotografa – nejprve jsem dlouho přemýšlel, z čeho mu udělat foťák, ale pak jsem si řekl, že když už žijí v naší domácnosti a upíjí mi kafe, tak proč by si občas nepůjčili pořádný foťák od nás:

Dubánek fotograf

O víkendu mi ale přišlo pár fotek dubánků od Martiny Špetové a já musel konstatovat, že někdo jiný ztvárnil náruživého fotografa mnohem lépe než já:

Dubánci od Martiny Špetové

Tento fotograf je prostě dokonalý a autorka nejen, že ho tak dobře vytvořila, ještě lépe ho i vyfotila! Podívejte se také na její další dubánky, jejichž fotky mi poslala:


Slaví dubánci Halloweena?

No jasně, že jo. Přece si nenechají ujít příležitost někoho pěkně vyděsit, vyškemrat něco sladkého na zub a vydlabat si svou dýni. Tedy v jejich případě jablíčko, protože dýni by dlabali až do vánoc:

Dubánčí halloween

 

Jak se fotil piják kafe

Dostal jsem několik dotazů na to, jak jsem nafotil pijáka kafe – jak je možné, že dubánek udržel hrnek, kdo mu ten hrnek držel, případně jak byl hrníček přidělaný…  Inu bylo to docela jednoduché: nejprve jsem z drátu co zbyl po nějaké elektroinstalaci udělal konstrukci, kterou jsem přidrátoval k hrnku a talířku. Aby to lépe drželo a neklouzalo, zafixoval jsem to tavnou pistolí. Pak už jsem jen udělal dubánka a pro jistotu ho taky přilepil pusou a rukama k hrnku, nohy už jsem k talířku raději nelepil.

Jak jsem fotil pijáka kafe

Pak už jen stačilo počkat na dobré světlo, hezky dubánka na stole naaranžovat (příbor, konvička + čtyři dny staré pečivo), vyfotit a pak drát ve Photoshopu vyretušovat, což pro grafika není nic náročného:

Jak jsem fotil pijáka kafe

Mnohem těžší než retušování bylo pro mě nafocení celé scény tak, aby se mi líbila. Naštěstí jsem měl na to pomocníka, který mi do toho pořád kecal a lezl do záběru:

Jak jsem fotil pijáka kafe

Pro úplnou představu, fotil jsem to s přestávkami asi hodinu a pořídil cca 130 fotek, z toho 90 procent bylo nepoužitelných (špatné světlo, malá nebo naopak velká hloubka ostrosti, špatný záběr, špatné zaostření, …), jak už to u mého focení bývá :) Retušování bylo rychlé, stačilo tak 10 minut.

Jak jsem fotil pijáka kafe

Tak snad už trochu máte představu o tom, jak náročné je dobře vyfotit dubánka (ty potvorky se snad při focení i hýbou, jo a občas jim něco upadne).

 

Dneska se mi nechtělo z postele

… tedy nechtělo se mi trochu více, než každý druhý den. Nejraději bych se zavrtal zpátky do peřin a dál si to užíval jako tento dubánek:

Velký spáč

O víkendu jsme na procházce s dětmi sbírali barevné listí, aby se měl dubánek čím přikrýt. Docela mu závidím, chrní si tam v tom listí už několik dní – že by upadl do zimního spánku? Co vlastně dubánci dělají přes zimu?

Už vím, kdo mi ráno vypil kafe!

Také se vám stává, že si ráno uděláte kávu, dopřejete si první úžasný doušek, skočíte si do lednice pro máslo na pečivo a když se vrátíte, zjistíte, že kávu už máte vypitou? Vždycky jsem si myslel, že jsem ji nevědomky dopil sám, ale dneska jsem tomu přišel na kloub! A pro jistotu jsem to i zdokumentoval!

Dubánek kafomil

Ne každá pohádka má šťastný konec

…nebojte se dubánci nekončí. Tedy až na jednoho, který přecenil své síly v boji proti šiškovému draku:

drak

Udělat draka mi navrhovala už loni moje švagrová. Myslím, že i navrhovala, abych z něčeho udělal tělo a na něj lepil šupiny z šišek. Před pár dny jsem si na to vzpomněl a schválně jsem to zkusil, jestli by to fungovalo – vyloupal jsem několik smrkových šupin a začal jsem je lepit na kaštan. A světe div se, docela to šlo, jen to bylo krapet pracnější. Takže tohohle dvouhlavého draka jsem dělal skoro dvě hodiny a sežral mi dvě tyčky lepidla! Hlavy jsem mu nakonec vytvořil z modřínových šišek, tlapy z žaludových čepiček. Pak mě napadlo, že by mohl mít taky něco ve své tlamičce – jedné hlavě jsem tam vlepil dlouhý jazyk z dubového lístku a do druhé jsem chtěl udělat třeba ovečku. Ale té by mi bylo líto, tak jsem tam udělal raději opovážlivého dubánka – rytíře s mečem.

Po předchozím náročném focení jsem neměl moc náladu na další experiementy, tak jsem draka nafotil na zahradě pod smrčkem. Minulý týden jsem ho sice vzal i do lesa, ale jednak jsem nenašel vhodnou noru a jednak fotky, co jsem pořídil, nebyly dost dobré (focení v lese není tak jednoduché, jak jsem si myslel).

V týdnu draka možná ještě nafotím na nějakém přehlednějším pozadí a přidám k němu i rytíře na koni.

Dubánci podvodníci

Vytvořit dubánka potápěče mi navrhnul kamarád Milan Kryl na facebooku. Chvíli jsem o tom přemýšlel a nakonec ho vyrobil během 30 minut minulý víkend. Pak už to stačilo jen nafotit:

Dubánci podvodníci - potápěči

Jenže ono nafocení se pro mě stalo malou noční můrou. Přes týden jsem se k tomu pořádně nedostal (řešil jsem dubánkům web) a tak to zbylo na víkend. Původně jsem chtěl pozadí vyfotit jako v předchozích případech, ale došla mi uprostřed tisku barevná cartridge v tiskárně. Takže jsem opět fotil na pozadí monitoru. Dubánka a rybičky jsem měl přilepené na vlasci, který jsem přikolíčkoval na konstrukci ze stolní lampičky, našel jsem si baterku, na ni přiložil modrý pytel na odpadky a tak jsem dubánka dosvětloval modrým světlem. Po půl hodince práce se ozvala nejmladší dcerka, takže jsem ji šel uspávat a už jsem se nějak nezvedl.

Druhý den jsem kouknul na fotky a zjistil jsem, že vlasec je sice na retušování ve Photoshopu fajn, ale ostrosti moc nepřidal – dubánek se pořád trochu houpal, takže ostrá nebyla ani jedna fotka. No nic, tak večer repete  – vlasce jsem odlepil a místo nich použil špejle a plastelínu do které jsem špejle napíchal. Připravil scénu nafotil a …. pak jsem zjistil, že jsem fotil bez karty. Normálně mi foťák takovou informaci zobrazuje, ale jak jsem vše fotil na dálkovou spoušť, tak jsem se do hledáčku moc nedíval. Inu stane se.

Další pokus, další půlhodinka a další zjištění, že karta tam sice byla, ale asi jsem ji brzy vytáhl, nebo špatně vložil, takže fotky na ní nebyly. Začínám mít pocit, že tento dubánek je nějaký prokletý (to nemluvím o tom, že jsem mu musel několikrát přilepovat upadlé komponenty). Poté, co jsem se zklidnil, začala čtvrtá fotoseance. Vše jsem kontroloval a prohlížel, scénu jsem neuklízel a  konečně jsem slavil úspěch. Pak stačilo si jen trochu pohrát ve Photoshopu a dílo bylo hotové. Ještě by se na něm dalo zapracovat (přidat bubliny, další rybičky, světla, …) ale už chyběla chuť a síla – končil jsem někdy po půlnoci. Takže podtrženo sečteno: 30 minut tvorba dubánka, 3 hodiny focení.

Příště zvolím něco jednoduššího… že by kosmonauta?