Slaví dubánci Halloweena?

No jasně, že jo. Přece si nenechají ujít příležitost někoho pěkně vyděsit, vyškemrat něco sladkého na zub a vydlabat si svou dýni. Tedy v jejich případě jablíčko, protože dýni by dlabali až do vánoc:

Dubánčí halloween

 

Jak se fotil piják kafe

Dostal jsem několik dotazů na to, jak jsem nafotil pijáka kafe – jak je možné, že dubánek udržel hrnek, kdo mu ten hrnek držel, případně jak byl hrníček přidělaný…  Inu bylo to docela jednoduché: nejprve jsem z drátu co zbyl po nějaké elektroinstalaci udělal konstrukci, kterou jsem přidrátoval k hrnku a talířku. Aby to lépe drželo a neklouzalo, zafixoval jsem to tavnou pistolí. Pak už jsem jen udělal dubánka a pro jistotu ho taky přilepil pusou a rukama k hrnku, nohy už jsem k talířku raději nelepil.

Jak jsem fotil pijáka kafe

Pak už jen stačilo počkat na dobré světlo, hezky dubánka na stole naaranžovat (příbor, konvička + čtyři dny staré pečivo), vyfotit a pak drát ve Photoshopu vyretušovat, což pro grafika není nic náročného:

Jak jsem fotil pijáka kafe

Mnohem těžší než retušování bylo pro mě nafocení celé scény tak, aby se mi líbila. Naštěstí jsem měl na to pomocníka, který mi do toho pořád kecal a lezl do záběru:

Jak jsem fotil pijáka kafe

Pro úplnou představu, fotil jsem to s přestávkami asi hodinu a pořídil cca 130 fotek, z toho 90 procent bylo nepoužitelných (špatné světlo, malá nebo naopak velká hloubka ostrosti, špatný záběr, špatné zaostření, …), jak už to u mého focení bývá :) Retušování bylo rychlé, stačilo tak 10 minut.

Jak jsem fotil pijáka kafe

Tak snad už trochu máte představu o tom, jak náročné je dobře vyfotit dubánka (ty potvorky se snad při focení i hýbou, jo a občas jim něco upadne).

 

Dneska se mi nechtělo z postele

… tedy nechtělo se mi trochu více, než každý druhý den. Nejraději bych se zavrtal zpátky do peřin a dál si to užíval jako tento dubánek:

Velký spáč

O víkendu jsme na procházce s dětmi sbírali barevné listí, aby se měl dubánek čím přikrýt. Docela mu závidím, chrní si tam v tom listí už několik dní – že by upadl do zimního spánku? Co vlastně dubánci dělají přes zimu?

Už vím, kdo mi ráno vypil kafe!

Také se vám stává, že si ráno uděláte kávu, dopřejete si první úžasný doušek, skočíte si do lednice pro máslo na pečivo a když se vrátíte, zjistíte, že kávu už máte vypitou? Vždycky jsem si myslel, že jsem ji nevědomky dopil sám, ale dneska jsem tomu přišel na kloub! A pro jistotu jsem to i zdokumentoval!

Dubánek kafomil

Ne každá pohádka má šťastný konec

…nebojte se dubánci nekončí. Tedy až na jednoho, který přecenil své síly v boji proti šiškovému draku:

drak

Udělat draka mi navrhovala už loni moje švagrová. Myslím, že i navrhovala, abych z něčeho udělal tělo a na něj lepil šupiny z šišek. Před pár dny jsem si na to vzpomněl a schválně jsem to zkusil, jestli by to fungovalo – vyloupal jsem několik smrkových šupin a začal jsem je lepit na kaštan. A světe div se, docela to šlo, jen to bylo krapet pracnější. Takže tohohle dvouhlavého draka jsem dělal skoro dvě hodiny a sežral mi dvě tyčky lepidla! Hlavy jsem mu nakonec vytvořil z modřínových šišek, tlapy z žaludových čepiček. Pak mě napadlo, že by mohl mít taky něco ve své tlamičce – jedné hlavě jsem tam vlepil dlouhý jazyk z dubového lístku a do druhé jsem chtěl udělat třeba ovečku. Ale té by mi bylo líto, tak jsem tam udělal raději opovážlivého dubánka – rytíře s mečem.

Po předchozím náročném focení jsem neměl moc náladu na další experiementy, tak jsem draka nafotil na zahradě pod smrčkem. Minulý týden jsem ho sice vzal i do lesa, ale jednak jsem nenašel vhodnou noru a jednak fotky, co jsem pořídil, nebyly dost dobré (focení v lese není tak jednoduché, jak jsem si myslel).

V týdnu draka možná ještě nafotím na nějakém přehlednějším pozadí a přidám k němu i rytíře na koni.

Dubánci podvodníci

Vytvořit dubánka potápěče mi navrhnul kamarád Milan Kryl na facebooku. Chvíli jsem o tom přemýšlel a nakonec ho vyrobil během 30 minut minulý víkend. Pak už to stačilo jen nafotit:

Dubánci podvodníci - potápěči

Jenže ono nafocení se pro mě stalo malou noční můrou. Přes týden jsem se k tomu pořádně nedostal (řešil jsem dubánkům web) a tak to zbylo na víkend. Původně jsem chtěl pozadí vyfotit jako v předchozích případech, ale došla mi uprostřed tisku barevná cartridge v tiskárně. Takže jsem opět fotil na pozadí monitoru. Dubánka a rybičky jsem měl přilepené na vlasci, který jsem přikolíčkoval na konstrukci ze stolní lampičky, našel jsem si baterku, na ni přiložil modrý pytel na odpadky a tak jsem dubánka dosvětloval modrým světlem. Po půl hodince práce se ozvala nejmladší dcerka, takže jsem ji šel uspávat a už jsem se nějak nezvedl.

Druhý den jsem kouknul na fotky a zjistil jsem, že vlasec je sice na retušování ve Photoshopu fajn, ale ostrosti moc nepřidal – dubánek se pořád trochu houpal, takže ostrá nebyla ani jedna fotka. No nic, tak večer repete  – vlasce jsem odlepil a místo nich použil špejle a plastelínu do které jsem špejle napíchal. Připravil scénu nafotil a …. pak jsem zjistil, že jsem fotil bez karty. Normálně mi foťák takovou informaci zobrazuje, ale jak jsem vše fotil na dálkovou spoušť, tak jsem se do hledáčku moc nedíval. Inu stane se.

Další pokus, další půlhodinka a další zjištění, že karta tam sice byla, ale asi jsem ji brzy vytáhl, nebo špatně vložil, takže fotky na ní nebyly. Začínám mít pocit, že tento dubánek je nějaký prokletý (to nemluvím o tom, že jsem mu musel několikrát přilepovat upadlé komponenty). Poté, co jsem se zklidnil, začala čtvrtá fotoseance. Vše jsem kontroloval a prohlížel, scénu jsem neuklízel a  konečně jsem slavil úspěch. Pak stačilo si jen trochu pohrát ve Photoshopu a dílo bylo hotové. Ještě by se na něm dalo zapracovat (přidat bubliny, další rybičky, světla, …) ale už chyběla chuť a síla – končil jsem někdy po půlnoci. Takže podtrženo sečteno: 30 minut tvorba dubánka, 3 hodiny focení.

Příště zvolím něco jednoduššího… že by kosmonauta?

Trvanlivost dubánků

Několik lidí si mi povzdechlo, že je škoda, že ti dubánci dlouho nevydrží a brzy se rozpadnou. Naštěstí to není až tak vážné. Záleží totiž na tom, jestli pracujete se suchým materiálem – to je asi nejdůležitější. Takže pokud si donesete z lesa materiál, nechte jej nejprve pořádně proschnout – alespoň na povrchu (to samé se týká používání klacíků – lepší jsou staré uschlé, než čerstvé plné mízy). Obecně vlhkost soudržnosti příliš nepřeje, takže dubánky určitě nevystavujte vodě!

Další velké nebezpečí pro dubánky představují malé děti – když se k mé sbírce dubánků dostane nejmladší dcerka (je jí rok a půl) tak to pak lítají hlavy, nohy ruce a připraví mi pěkné puzzle… Nějakému tomu dubánčímu úrazu se nevyhnu ani při jejich focení. Proto skoro každou svou tvůrčí seanci s tavnou pistolí začínám přilepováním upadlých dílků – naštěstí je to opravdu velmi snadné – slepené spoje strašně rychle tvrdnou.

A ještě k té trvanlivosti. Loni jsem jednoho z dubánků (cyklistu), postavil na římsu digestoře v kuchyni a přežil tam bez úrazu celý rok! K újmě přišel až tento týden, kdy jsem ho vzal na focení na cyklostezku při uspávání nejmladší dcerky (asi mu ta cesta v kočárku přes les moc nepřidala :)). Prostě z toho ztratil hlavu, ale to nevadí, našla se, tak ji zase přilepím!

Cyklista na cyklostezce

Trochu lechtivější dubánek

Pozor tento příspěvek není vhodný pro děti a mladistvé! Pokračováním v jeho prohlížení a čtení souhlasíte s tím, že je vám více než 18 let!

Kromě toho, že je 13. října Mezinárodní den za omezení přírodních katastrof, tak je to také NoBraDay – Mezinárodní den bez podprsenek (to znamená, že mají svátek všichni horňáci). Na ulici to sice evidentně nikdo neslavil, zato na Twitteru to docela žilo (hledejte tag #NoBraDay). Cestou domů mě napadlo, že dubánci – tedy spíše dubánky – tento svátek třeba také slaví. Takže až děti zalezly do postelí, zalezl jsem si k tavné pistoli a jednu sličnou dubánku „nahoře bez“ vytvořil.

Chvíli jsem přemýšlel, z čeho jí udělám … vlasy. Nakonec padla volba opět na obal skořápky lískového ořechu (sebral jsem ho na ulici cestou z práce). Podprsenka je z dubových čepiček, snad jsem tu velikost trefil. Celé jsem to pak nafotil při intimním osvětlení. Sousedi se asi trochu divili, co tam v obýváku čaruji – expozice byla na cca půl minuty, všude zhasnuto a já dubánku osvětloval ledkou v mobilu – jezdil jsem světlem po celém jejím těle a to hned několikrát. Samozřejmě, že nejlepší byla hned ta první (nebo poslední?) fotka.

NoBraDay - smyslná dubánka nahoře bez!

Dubánek v bitvě

Mezi další nejčastější podoby dubánka, o kterou si lidi psali, patřil dubánek na koni. Nešlo ani tak o dubánka, jako spíše o toho koně. Jednoho už jsem dělal na přání naší prostřední dceři. Tedy začalo to tak, že chtěla ptáčka – nalepili jsme očička, zobáček, ocásek a pak řekla: „já si to rozmyslela, udělej mi z toho koníka“ (už z ní roste typická ženská :)). Výsledek raději fotit nebudu, ale věřtě, že chtěla i takové detaily jako je uzda a podkovy.

Koníka jsem udělal z několika žaludů, nohy z klacíků, hřívu a ocas ze slupky z lískového oříšku (nebo jak se ta vrstva listí kolem oříšku jmenuje – aha tak je to zvonkovitý zelený až hnědozelený obal tvořený srostlými listeny). Na koně jsem musel udělat i dubánka, ale dělal jsem ho oproti ostatním v menším měřítku.

Chvíli jsem přemýšlel, zda to bude kovboj, voják nebo závodník. Nakonec jsem mu do ruky přilepil prapor z kusu dubového lístku. a nafotil jej na pozadí bitvy.

Dubánek vojevůdce